Rytíři a bubáci
Ahoj Dvojkaři!
Být rytířem není jen tak. Jde o profesi značně romantizovanou, avšak náplň této práce vyžaduje celého člověka. Nebo aspoň človíčka. My jich tady okolo máme naštěstí asi tak 140, takže není problém personálně stav rytířů na našem táboře zabezpečit. Rytíř sám pak musí ledacos umět a zvládnout. V našem konkrétním případě museli rytíři ve středu předvést nejen um bojový, ale také potenciál svého intelektu, jelikož bez obého by v druhé etapě celotáborovky neměli věru mnoho šancí na úspěch. Bylo zapotřebí uspořádat záchrannou výpravu za účelem nalezení čtyř královských poslů, kteří měli pro naše ležení transportovat významnou zprávu, a tuto zprávu od nich získat. Poslům v patách však byli Zikmundovi kmáni, kteří se samozřejmě snažili všemožnými i nemožnými způsoby záchranu poslů ztížit.
To by ale nebyl náš rytíř rytířem, aby se s takovým problémem nevypořádal! Tam, kde nepomohl meč, pomohla hlava. Všechny posly jsme nakonec zachránili a zprávu od nich vyzískali. Zikmund se pochopitelně nesmířil s potupou jeho majestátu, jež se mu od nás nedávno dostalo, a obklopen svou suitou jistě chystá na nás nějaký odvetný útok. Jen si přijď, Zikmunde, my budeme připraveni! Pokud tedy nedorazíš moc pozdě po večerce nebo naopak před budíčkem. A ani o poledňáku bys chodit nemusel. A taky když jsme u bázu nebo na jídle. Jo, a taky nechoď na diskotéku, na tuhle párty tě nikdo nezve. Víš co, Ziky? Napiš, než budeš vyrážet, nějak to probereme a domluvíme se, kdy na tebe budeme nachystaní... ;).
Večer naši rytíři odložili zbroj tepanou a nasadili zbroj odvahy. Nejstarší totiž připravili večerní hru pro nejmladší. Tma, zvuky nočního lesa, prasknutí větvičky či skřípot kmene vytvořily tu správnou tajemnou atmosféru, ve které nejeden mladý rytíř kulil oči. Aby také ne! Potkat na jedné mýtině Shreka, včelku Máju a kocoura v botách je vskutku zajímavý dramaticky crossover, bych tak řekl.
Čtvrtek, tedy den, kdy sepisuji tyto řádky (Volísku, vykrádáš Foglara - pozn. kamarádi) (a co mi zbývá? Mám v sobě třetí kafe a stejně mě nic nenapadá - pozn. Volísek) je nacpaný aktivitou, která však fotografovi moc nepřeje. Malé oddíly odešly na hrad Krakovec, velcí mají lanáč a ostatní odcházejí na přespání mimo tábor. Oni tedy nakonec odejdou i ti nejstarší, tam je ten fór, že v tuto chvíli ještě netuší, že je čeká noční výsadek (samozřejmě pod naším dohledem, samotné je do lesa nepustíme, nejsme šílenci, ani skauti ;). Pokud všechno klapne, měli by dnes přespat na hradě, tedy fakt těžká romantika! Zavezeme je jídlem, pitím a vším potřebným, takže si to všichni užijí téměř královsky.
Já teď letím blejskout nejstarší kluky a holky na lanové centrum a popřemýšlím, jak z toho mála na zítra pro vás připravit alespoň trochu srozumitelné čtení. Snad se mi podaří ulovit pro můj foťák i těch pár kluků a holek, co ještě nevyrazili z tábora. Tak se mějte moc fajn, napište dětem, pošlete balíčky, sledujte naše sociální sítě (FB a instáč) a zachovejte nám přízeň!
Za tým Dvojky,
Petr "Volísek"
Fotogalerie
