Jsme ve čtvrtině
Ahoj Dvojkaři!
Ne nadarmo se v táborové hymně zpívá, že čas tu letí jako splašený. Je totiž úterý, devět hodin ráno, a my jsme už prakticky ve čtvrtině tábora. A co že jsme za tu dobu už stihli? No, nebylo toho málo!
Co je nejdůležitější - stihli jsme vybalit. Možná se tomu budete smát, ale vybalit maringotku, odhalit tajemství obsahu všech beden, které v maringotce máme, rozvozit vše na své místa... to není práce na poloviční úvazek. A co hlavně, všechno to použít tak, aby tábor vypadal k obrazu našemu. Zavěsit nástěnky, rozjet bodování, celotáborovou hru, sportování a tak dále, a tak dále...
Když už jsme u CETEHU - zahájení se moc povedlo! Určitě během pár hodin zveřejníme i video ze zahájení, abyste okusili tu správnou atmosféru, kterou fotka nezachytí. A máme za sebou už i první etapu, však si o ní přečtěte ve včerejším článku.
Maminka se mě vždycky po návratu z tábora ptala: jak vám vařili? A nepršelo? (já jí vždycky odpověděl, že "dobrý", víc ze mě nedostala, tak se jí alespoň tímto způsobem na dálku omlouvám...).Tak tedy, pro všechny maminky: vaří skvěle, děkujeme za optání! Rozhodně tu nezhubneme. A co se počasí týká - mno, určitě bychom ocenili, kdyby nepršelo v těch klíčových okamžicích, jako je právě zahájení celotáborovky, ale co naděláš, větru ani dešti neporučíš. Rozhodující je, že není zima v noci, a vlastně je i tak trochu dobře, že nepanují tropická vedra. Vlastně je úplně normální léto, s teplotami něco pře dvacet a hluboko pod třicet stupňů. Dá se říci, že máme v podstatě ideální táborové počasí.
A vlastně i díky tomu počasí jsme zatím nemuseli nijak šoupat s programem. Nikdy zatím nepršelo tak, že bychom museli nějakou hru či jiný program zrušit nebo přesunout "na neurčito". A protože nepanuje ani takové horko, že jediná smysluplná věc je koupání, v pohodě jsme stihli všechno odehrát.
Každý program z pohledu dětí však bledne v porovnání s diskotékou. Nahodit vlnu, nandat čistý tepláky, vytáhnout to "správný" triko, nagelovat vlasy, a jít do rytmu disco pošlapat trávu pod verandou je, zdá se, tím největším lákadlem pro všechny. I když tanec místy vypadá spíše jako úpolový sport, děti to prostě baví. A my, pro tanec naprosto nevybavení, to nějak vydržíme.
Došlo pochopitelně i na ploužáky, a tady bych rád podal report pro změnu všem tatínkům: ničí ruce nebyly v nesprávnou dobu na nesprávných místech, takže taky pod kontrolou ;).
Vy v civilizaci se mějte krásně, pozdravujeme všechny, nezapomeňte dětem napsat dopis nebo pohled, každý potěší!
Za tým Dvojky
Volísek
Zpět