Slyšte, slyšte!
Lide urozený i neurozený, bezzemci, šlechtici, rytíři, pánové i paní!
Píše se rok 1403, král Václav IV. byl donucen opustit část své moci a nachází se mimo českou zemi. Někteří tvrdí že je držen v zajetí, jiní že se ukrývá na některém ze svých hradů. Ztratil kontrolu nad šlechtou.
Mezitím se Zikmund Lucemburský snaží shromažďovat spojence a převzít vládu nad českou zemí. Do všech krajů vysílá své lidi, kteří mají získat podporu místních pánů a lidu. V království je zmatek, šlechta se hádá o moc a po cestách brázdí lapkové a loupežníci. Hoří vesnice, vázne obchod a lidé se bojí války a hladu.
Zemský hejtman Čeněk z Vartenberka, který patří mezi nejmocnější muže země a kterému záleží na na osudu vlasti, vyslal své posly do všech koutů země. Volá po statečných lidech, kteří by pomohli obnovit pořádek, chránit slabé a dokázat že království má naději.
Na výzvu odpověděly různé rody, cechy i družiny, ale pouze čtyři nejodvážnější to myslí vážně a přichází na pomoc do tajně zbudovaného ležení poblíž hradu Krakovec, kde se nachází nejvýznamnější čeští rytíři, konšelé a důležité osoby, kteří jsou proti Zikmundovi.
Rody a jejich erbovní barvy:
Strážci z Dubé - červená,
Vladykové z Malešova - zelená,
Jezdci z Rýzmburka - modrá,
Páni z Lipé - žlutá.
Velvyslance všech rodů přivítal nedaleko ležení pan Boček z Poděbrad - nejbližší přítel pana Čeňka z Vartenberka. Po rozdělení dětí do rodových družin obdržel každý brnění. Pod dohledem pana Bočka se všichni vydali do ležení. Zde byli přivítání samotným panem Čeňkem z Vartenberka. Svou zdravici a duchovní poslání pronesl Mistr Jan Hus. Družinám se představili i další obyvatelé ležení, mezi nimiž byl Petr I. z Rožmberka, Racek Kobyla z Dvorce, profesoři lékařství při univerzitě Karlově a další.
Čeňkovi se představili jednotliví hejtmani a písaři z rodů. Avšak co se nestalo! Po chvíli přiběhl strážní službu konající mladý pan Michal z Klánovic a Šestajovic, že se k ležení blíží vojenská skupina v čele s králem Zikmundem. Skupina došla až do ležení, kde Zikmund zapředl rozhovor s Čeňkem o tom, že absolutně nechápe smysl celého našeho odboje, neboť on by Čechům dokázal vládnout dobře a že by země jen rozkvétala. To ale popřel Boček z Poděbrad. Opáčil že Zikmund zemi jen plení a drancuje, dohání obyvatele ke strachu a nejistotě. To již Zikmund nevydržel a vyslal svou družinu do útoku. Strhl se lítý boj s meči i sekerami. Zikmundovi nohsledi však svůj boj jeden po druhém prohráli a zbaběle utekli. Zikmund zůstal úplně sám a vrhl se na Bočka. V tom se ale objevil rytíř Belatar, který se Zikmundovi postavil. V boji Zikmunda odzbrojil a následně spolu s ostatními rytíři jej z ležení vyhnal.
V tu chvíli bylo všem jasné, že Zikmundova odplata na sebe jistě nenechá dlouho čekat. Aby bylo možné se na další z jeho úskoků připravit, byly všechny rody požádány o urychlené vykonání pěti rytířských zkoušek a dovedností, aby se z nich mohli stát nositelé rytířského stavu. Šlo o tyto úkoly: lukostřelba, jízda na koni, stavba hlásné věže, pomoc obyvatelům vesnice a nácvik obranných pozic.
Ve všech rytířských zkouškách všichni uspěli a na závěr byli všichni pasováni na rytíře. Nadále se tedy již členové jednotlivých rodů neoslovují panoši a panošky, ale jednotně - rytíři..
I když sice všechny rody vykonaly své úkoly a zkoušky, ne všem se při nich vedlo stejně. Některé rody projevily v té či oné disciplíně větší um a nasazení, a celkově se po první etapě rody seřadily za sebou v tomto pořadí:
Vladykové z Malešova
Jezdci z Rýzmburka
Strážci z Dubé
Panstvo z Lipé
Je jasné, že nejde o pořadí celkové, všechny rody budou mít ještě dostatek příležitostí pořadí zvrátit a umístit se na pomyslném vrcholu královské přízně. Držme všem rodům palce, ať společnými silami přispějí k obnově pořádku a práva a dostojí tak cti svých titulů - rytíři Koruny české!
Zpět