Den příjezdu aneb opět po roce!
Ahoj Dvojkaři!
Je to neuvěřitelné, jak ten rok rychle utekl. Sotva začaly děti v září chodit do školy, byly tu pololetní prázdniny, Vánoce, Nový rok, jarňáky, vysvědčení...a najednou stojíme všichni spolu v tom strašlivém vedru na tábořišti a navzájem si předáváme děti ;). Mám ten den moc rád, i když je to zároveň s posledním dnem tábora vždycky ten nejtěžší, fyzicky nejnáročnější den. Rád vidím ve vašich očích, očích rodičů (a jsem jeden z vás), ty smíšené pocity: těšíte se na dva týdny relativního volna (co si budem, děti jsou někdy větší "záhul" než práce), zároveň se tak trochu bojíte, jestli to ten váš mlaďoch či slečna zvládnou.
Nebojte se, zvládnou to ;).
Den příjezdu je takovým nultým dnem tábora. Nebo alespoň my to tak trochu máme. Vybalit a ubytovat děti, projít areál a připomenout si, kde se co vlastně nachází, podívat se na novinky, které v areálu během roku přibyly, sníst od maminky přibalený řízek (nebo spíš schroupat chipsy)... No a pak už večeře, první slavnostní táborový nástup a po nástupu zahajovací táborák.
No, k tomu táboráku. To si takhle celý den říkáte, jaký je hic a že určitě "něco spadne". A když už to celodenní vedro vydržíte a smíříte se s tím, že nespadne ani kapka a že se půjdete dogrilovat k ohni, přižene se přesně v okamžiku, kdy chcete táborák zahájit, průtrž mračen. Takže namísto pěkného, romantického zapálení ohně máte smůlu. Jasně, děti to asi přežijí (konec konců, prokecat večer na chatičce k prvnímu dni tábora asi patří).
Samozřejmě všichni doufáme, že to byla jediná letošní táborová smůla a dál to bude už jenom pohodička, hlavně bez úrazů a bez žihadel (vos je tu dost, jako všude).
Trochu se omlouvám, že na fotkách dole není víc akce, ale myslím si, že fotograf, který by uměl akčně vyfotit vybalení spoďárů z kufru, se ještě nenarodil... Tak slibuju, že víc akce určitě bude a my budeme při tom, nejen s foťákem, ale samozřejmě i s kamerou.
Mějte se fajn.
Za tým Dvojky
Volísek.
Fotogalerie
