Sbohem, Jacksonvale, vítej, prérie
Středečního rána šest karavan, šest skupin osadníků, vyrazilo vstříc neznámu směrem, kam Slunce každý den kloní se k obzoru. Na tvářích dobrodruhů bylo možné vyčíst odhodlání, zápal, ale také obavy a nejistotu.
Žádné pohodlí stlané postele, pražádný luxus krbem vytápěné světnice. Jen nekonečná step, hory, nebo naopak suchou nohou jen těžko překonatelné ledové bystřiny. To všechno museli stateční osadníci, obyvatelé dnes již neexistujícího Jacksonvale, na své pouti zvládnout.
Osadníci museli odložit své minulé nesváry, zapomenout na malicherné spory z doby, kdy jejich město ještě stálo. Vystaveni všem možným živlům byli nuceni vzájemně si vypomoci při překonávání nelehkých překážek, které jim krajina postavila do cesty.
Pod vedením roverů se karavany se všemi úkoly zdárně popasovaly, někdo lépe, někdo hůře. Ale u večerních ohňů bylo možné spatřit jen spokojené, i když unavené tváře. Nejlépe se tentokrát vedlo karavanám Mitchell a Doherty.
Největší lán cesty směrem k Západu je nyní za námi. V prachu cesty jen vítr zavál karavanami vyjeté koleje. A v mlhavém večerním oparu se přímo před námi rýsují majestátní vrcholy Skalistých hor.
S nadějí i obavami pohlížej osadníci tímto směrem. Neboť je čeká město Denver. Město plné pochybných existencí, lapků a snad i vyvrhelů, poslední výspa civilizace, kde je možné sehnat píci pro unavené koně a vodu pro všechna hrdla. Město, jež nelze při cestě na Západ minout a obejít.
Uvidíme, jaké nebezpečí karavanám přichystá…
Fotogalerie
