Den pátý - od paragánů po buřty
Ahoj Dvojkaři,
představa volného pádu z výšky několika tisíc metrů mě děsí jako málokteré jiná. Natož něco takového absolvovat dobrovolně s padákem na zádech. Nám obyčejným smrtelníků, co cítíme jisté šimrání v břiše při pouhém šplhání po schodech na běžnou rozhlednu, nejde na rozum, jak je něco takového možné nejen přežít, ale ještě absolvovat se samozřejmou lehkostí a úsměvem. Právě tak nám totiž přistáli ve středu dopoledne naši kamarádi z oblak přímo do tábořiště. S lehkostí a úsměvem.
My jsme se raději drželi poněkud při zemi a s lehkostí a úsměvem jsme absolvovali s menšími kamarády dopoledne druhou etapu CETEHu, zatímco starší odešli v průběhu dne bivakovat do lesa. Proto se omlouvám, že v dnešní sadě fotek se moc starších táborníků nenachází. Nechtěli jsme jistou oddílovou intimitu narušovat přítomností tisku, že ano ;) (pozn. redakce - v době publikování tohoto textu byly již všechny děti bezpečně zpět v táboře).
Večer pak přišel na řadu špekáček, neboli buřt (...možná je v tom rozdíl, což je však v mém případě pod mou rozlišovací schopnost. Tímto se omlouvám pánům Babicovi a Pohlreichovi). Můžu se jen dohadovat, jak chutnal dětem spícím mimo tábor, ale těm menším, které si buřty opekly přímo v tábořišti, chutnaly velmi (i když na základě pozorování bych se klonil k názoru, že top 1 táboráčkového menu je na klacku opečený chleba s hořčicí).
Mějte se fajn, zachovejte nám přízeň a těšte se na první videa!
Za tým Dvojky
Volísek
Fotogalerie
