První den na táboře
Mlžný opar halí tábořiště v údolí a nás do nedělního rána vítá stejnojmenná píseň Michala Tučného. Sluníčko na sebe ovšem nenechává dlouho čekat a nad mlhou rychle vítězí. Čeká nás krásný letní den.
Dopoledne i odpoledne prvního dne bylo zasvěceno oddílové činnosti. Prostor dostaly průzkumné výpravy do malebného okolí - okouknout známá herní místa. Člověk lapen technologickým pokrokem přes rok často zapomene, kolik legrace se skrývá ve starých knihách pana Zapletala, plných her na louku, do lesa i k vodě. Konečně jsme si to zase připomněli a shon všedního dne vyměnili za vlahý les, brody na potoce, pokosené voňavé louky a velký bazén v našem tábořišti… Ale dost snění!
Celým dnem bylo cítit také drobné napětí. Ptáte se, co nás čekalo večer? Velká událost! Zahájení celotáborové hry 2022 – „Relikvie prokletého faraona“…
Krátce po osmé večerní jsme se jako mávnutím kouzelného proutku přenesli do roku 1932, do Káhiry, na zahájení VIII. egyptologického symposia. Zprvu působilo vše trochu rozpačitě – ředitel Káhirského muzea – prof. Butrus Nez Al-Hálí nebyl zcela spokojen s prací svého asistenta Hasana Hamásího. Společně s plk. Colonelem, který má na symposiu na starosti bezpečnost, Hasana od plic pokárali a dokončili poslední přípravy sami. Následoval slavnostní nástup delegací badatelů a archeologů z celého světa. Zástupci Francie, Itálie, Německa, Velké Británie, USA a Československa přijeli představit plody své roční badatelské činnosti. Letošní ročník předčil očekávání odborné i laické veřejnosti, k vidění byly unikátní objevy a překladatelky měly skutečně napilno. Nejvíce však zaujalo vystoupení mladého badatele z Československa, Dr. Rudolfa Navrátila. Přivezl s sebou naprosto unikátní dílo zvané Sehetiho rukopis. Při četbě z něj dýchaly dějiny dávnověku tak silně, že divákům běhal po zádech mráz a před očima vyvstávaly živé obrazy.
Lékař Seheti žil v době vlády faraona, o kterém víme velmi málo. Neznáme ani jeho jméno a označujeme ho proto jako „Bezejmenný“. Víme však s jistotou, že se jednalo o jednoho z nejkrutějších panovníků. Opájel se vedením válek a bez milosti stíhal a na životě krátil každého, kdo se opovážil zpochybnit jeho názorů. V momentě, kdy však vztáhl ruku i na svou mladou půvabnou ženu – kterou Seheti tajně platonicky miloval – pohár trpělivosti přetekl. Nedbaje vážnosti titulu syna boha slunce nalezl Seheti prastarý rituál, kterým tělo „Bezejmenného“ proklel a zbavil jeho zrůdné duše. Tu pak uzavřel do velkého poháru, který ukryl neznámo kam… Vznikla relikvie prokletého faraona…
Bystřejší divák si všiml nervozity italské delegace, kterou tento příběh vyvolal. Dav úlekem zašuměl, když se v následujícím vystoupení zmiňovaný pohár objevil v poněkud roztřesené ruce italského egyptologa…
Najednou vzaly události rychlý spád. Odněkud na pódium vyběhl Hasan Hamásí – zatracovaný neschopný asistent. Hbitě odzbrojil plukovníka Colonela a dožadoval se relikvie. Překotně vykřikoval něco o potomcích Tuaregů a osvobození jejich vládce. Na důkaz vážnosti svého konání ukořistěnou pistolí postřelil jednoho z účastníků symposia. Ital podlehl změti událostí, pohár odevzdal, načež Hamásí uprchl neznámo kam…
Ke slovu se vrátil doktor Navrátil, který potvrdil, že osvobození faraona je možné a znamenalo by katastrofu takřka pro celý svět. Ihned se proto jal využít přítomnosti odborné veřejnosti a požádal o pomoc. Pod vedením kurátorů jednotlivých muzeí se budeme snažit zachránit, co se dá, ale pokud se krutý „Bezejmenný“ faraon nadechne svobody, raději se doma dobře zamkněte…
Držte nám palce – tohle nebude obyčejný tábor – čekají nás skutečně horké dva týdny…
Zpět